Konec

10. května 2009 v 21:59 | The Jojo |  Moje rubrika
Je to jen otázkou času...

Vstala a byla rozhodnuta jít,
Už ji nebavilo na světě dále být.
Slzy po bledé tváři stékají a pálí moc,
Proplakala sama celou noc.

Chodila ulicemi sama jako stín,
Chtěla být zase šťastná, ale to mohla být jenom s ním.
Vzpomínala na časy, kdy spolu byli,
Na vše krásné, co společně prožili.

Avšak něco se najednou změnilo,
Začali si být cizí.
Proč se to zhroutilo?
Proč to krásné teď mizí?

A ona věděla, že navždy ho už ztratila,
Ale ve víru svou stále věřila.
Jenomže i ta víra se pomalu ztrácí,
Duše i srdce její krvácí.

Milovala ho moc,
Milovala ho víc než sebe,
Víc, než to hvězdami poseté nebe.

Už nemohla takhle dál,
Tohle byl konec všeho,
Nikdy víc nepolíbí ty rty jeho.

Došla až k hřbitovu,
Kde ostatní duše spí.
Tady se kdysi prvně potkali,
To ona dobře ví.

Stála tam před branou
A koukala v dáli.
Dnes už se nevrátí domů,
Musí konečně skoncovat s tou představou spolu.

Leží na chladném mramoru,
Slzy jí z pod řas tečou.
Minuty pomalu, ale jistě se vlečou.

Krev předloktí hyzdí,
Tělo chladne.
Duše pryč odplouvá
A dech ten slábne.

Už necítí bolest, kterou ji způsobil,
Před sebou propast hlubokou stovky mil.
Do té teď padá a nevidí cíl,
Přeje si jen, aby tu teď vedle ní naposledy byl.

On ale neví, že pro něho umírá,
Avšak takhle dál už žít nemohla
A tak to skončila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Child Child | E-mail | Web | 10. května 2009 v 22:30 | Reagovat

Moničko moje maličká.. hlavně neblbni, všecko jednou přejde, i tohle.. i když já mám co mluvit, což? ale jo, věřím tomu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama