Září 2009

Nothing comes to mind

30. září 2009 v 21:48 | Moňa |  Moje rubrika
Ouou lidičky...já už se tak těším na říjen a listopad...ani nevíte jak strašně moc...to budou měsíce, které se ponesou v duchu oslav a pak taky doufám v duchu cetování. Mega se těším!! Jinak stále hledám společníka na cestu do Prahy kdyby měl někdo zájem :(

Prosba na vás...

29. září 2009 v 18:54 | Moňa |  Moje rubrika
Mám na vás jednu velkou prosbu a to, jestli nemáte v okolí svého bydliště nějakou kubistickou sochu nebo budovu nebo cokoliv co by jste mohli vyfotit...nebo i doma třeba nějaký obraz. Byli by jste zlatí, kdyby jste mi poslali nějakou fotku (nestaženou z internetu) potřebuju to do školy...

A taky mám na vás ještě jednu otázku. Hledám spolucestovatele na "soukromý" listopadový výlet do Prahy...potřebuju po Praze nafotit nějaké obrázky, takže bychom pajdali a fotili a fotili...nemám s kým jet a nechce se mi jet samotné, ale do Prahy musím...tak kdyby měl někdo zájem...

Red Hot Chili Peppers - Under The Bridge

27. září 2009 v 21:55 | Moňa |  Other Music
I don't ever want to feel like I did that day...
day when I last saw your eyes, which looked at me sadly ...


Sometimes I feel like I don't have a partner
Sometimes I feel like my only friend
Is the city I live in, the city of angel
Lonely as I am, together we cry

I drive on her streets 'cause she's my companion
I walk through her hills 'cause she knows who I am
She sees my good deeds and she kisses me windy
I never worry, now that ain't a lie.

Within Temptation - Bittersweet

24. září 2009 v 21:52 | Moňa |  Other Music
All my thoughts are with you forever
even though I know that you will never go back...


If I tell you
Will you listen?
Will you stay?
Will you be here forever?
Never go away?

Never thought things would change
Hold me tight
Please don't say again
That you have to go

Den Blbec...

24. září 2009 v 13:28 | Moňa |  Moje rubrika
Tak já jako fakt nevím?? Jsem něco zaspala?? Dneska snad není pátek třináctého, ten spadá až na listopad no ni?? Dneska se fakt nedařilo...smůla se mi lepila na paty...
Tak hned ráno jsem si omylem ještě v rozespání vypla budík s tím, je jsem ho jenom pozastavila...no asi o hoďku později jsem vyrazila z postele jako když do mě střelí, ale tak nakonec jsem to stíhala celkem v poho, tím, že mám většinou ještě nějakou malou rezervu. Když jsem vyjela z domu na kole, tak mi za přejezden přeběhla přes cestu černá kočka. Jako většinou na takové pověry nevěřím, ale po dnešku fakt nevím...Jen co jsem vyšlapala na kole šílenej kopec, který šlapu každý ráno, tak mě nahoře málem přejelo auto, které nedalo znát, že bude odbočovat...no kdybych nezabrzdila, tak už ležím někde v nemocnici...pak celej den celkem v klidu, až na konci kdy nás učitel pustil o skoro hodinu dřív domů, páč spravovali počítače...jenže jak na schvál, šel zrovna vrátný na oběd a zamkl vrátnici, takže jsme si s Deny nemohly vyzvednout kola, která jsme měly zamčené v kolárně...tak jsme na něj čekali až se hezky napapá a přijde zase zpět...když se konečně dobelhal zpět, tak jsme nasedly na kolo a já jela ještě povyřizovat věci po městě...No co čert nechtěl, začalo šíleně pršet...Tak teď jenom s hrůzou čekám, jak bude tento den pokračovat...zkusím odhadnout, že až přijde matka z práce, tak se určitě ještě zase pohádáme, ale tomu bych se už ani nedivila, páč je to už skoro na dením pořádku...tak jsem teda náramně zvědavá...

Apocaliptyca - I Don´t Care

23. září 2009 v 21:54 | Moňa |  Other Music

I still care about you, but now from a different position ... I've given up hope and sacrifice ...



I try to make it through my life
In my way
There's you
I try to make it through these lies
That's all I do

Just don't deny it
Just don't deny it
And deal with it
Yeah, Deal with it

O_o 11

23. září 2009 v 13:21 | Moňa |  Myšlenkové pochody
Dneska jsem viděla opravdu velkou a nefalšovanou radost :) ani nevíte, jak taková radost nějakého kamaráda nebo někoho na kom vám záleží, vás dokáže krásně zahřát u srdíčka...

Promiňte...

22. září 2009 v 21:06 | Moňa |  Moje rubrika
Tímto článkem se chci omluvit všem, kterým jsem zkřílila v životě cestu a otravovala jejich život. Promiňte, že jsem se narodila a že si vůbec dovoluju dýchat stejný kyslík jako vy...nic není napořád...

Prague...

19. září 2009 v 20:07 | Moňa |  Moje rubrika
Tak jsem se včera vrátila z Prahy a bylo úžasně. Užívali jsme si to jak nejvíc to šlo, páč to bude asi na hodně dlouho poslední výlet a nějaká taková akce, páč se teď všeci chceme plně koncentrovat na školu, ale opravdu jsme si to náramně užili...

Posledních pár dnů...

14. září 2009 v 20:09 | Moňa |  Moje rubrika
Tak musím říct, že posledních pár dnů mám celkem oki náladu. Ale to jen kvůli toho, že se živím opět falešnou nadějí...stejnak vím že to nevyjde...ha kdo by mi taky svěřil dítě na hlídání, ale musím říct, že by to bylo strášně fajn...ale kdo ví, třeba dostanou zatmění mozku a tento rok bude absolutně suprový...no tak uvidíme, stejnak z toho nakonec nic nebude :(
Ha...jinak dneska jsem se naučila na kytaru asi tři písničky...no spokojenost velká :)

O_o 10

14. září 2009 v 15:15 | Moňa |  Myšlenkové pochody


Vím co jste říkali...
Když jsem projížděla dneska ty fotky, tak jsem si říkala: Škoda, že jsem tam nebyla s váma.
Ale z těch fotek jako bych byla...
Vaše usměvavé tváře...a taková bezstarostnost...
Ale pak stačila jedna fotka a všechno se ve mě najednou obrátilo úplně naopak...
Už to nebylo jako loni...a bojím se, že už to ani nikdy takové nebude...
Každý je nahraditelný...

But you in my heart forever, no matter what happens...:(

Přítel

14. září 2009 v 13:15 | The Jojo |  Příběhy
Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba.!" Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne.. Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků, co utíkali jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě, řekl: " Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí.Ukázalo se, že bydlí nedaleko mě. Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal.

Prý chodil na soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..! Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali.. .
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu. Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit.

Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, jeho milovaly, až jsem někdy žárlil.

Dnes byl ten den! Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a řekl "Díky!". Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval: "Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh..." Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí...!" Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu ... Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli.


Muse - Supermassive Black Hole

13. září 2009 v 15:43 | Moňa |  Other Music
I love this song ♥


Oh baby dont you know I suffer?
Oh baby can you hear me moan?
You caught me under false pretenses
How long before you let me go?

You set my soul alight
You set my soul alight

O_o 9

12. září 2009 v 17:15 | Moňa |  Myšlenkové pochody
Raději se nechat ranit, než se zachovat hrubě...na tom asi něco bude...

O_o 8

11. září 2009 v 19:01 | Moňa |  Myšlenkové pochody
Až včera, když jsme se vraceli domů tou do noci zapadlou a prázdnou ulicí jsem si uvědomila, že to rozhodnutí na konci srpna bylo špatný. Proč si vždycky uvědomím, že je to špatně, až když už je na všechno pozdě??