Paolo Coelho - U řeky Piedra jsem usedla a plakala

22. června 2010 v 21:55 | Moňa |  Knihy
K tomuto spisovateli mě nepřivedl nikdo jiný než Pakoš :) Tak jsem si od něj půjčila tuto knihu a protože je podle mě naprosto úžasná, tak vám ji tu chci trochu přiblížit...třeba se vám zalíbí a taky si ji přečtete...Je to trochu jiný styl knih než který jsem většinou četla, ale poslední rok miluju takové knížky, které jsou protkány životními moudry, které jsou někdy prostě tak úžasné, že si je musím podtrhnout nebo někam zapsat...První podobnou knížku jsem četla od mamčiného psychologa z práce...a tahle je dost podobná, ale přitom úplně jiná... řeší se tu i Bůh a víra v Boha, takže to asi nesedne každému, ale myslím, že by jste si ji měli alespoň zkusit přečíst...Mě teda naprosto uchvátila...


Je to příběh o lásce, který odhaluje mnohé z tajemství života. Pilar a její přítel prožili společné dětství, na prahu dospělosti se jejich cesty rozešly, aby se znovu setkaly až za jedenáct let. Ona už je dospělá žena, kterou život naučil, že musí být silná a nesmí dát najevo, co cítí. On získal schopnost činit zázraky. Trápí jej však pochybnosti a doufá, že ve víře nalezne řešení. Oba sbližuje vůle podstoupit duchovní proměnu, jít za svými sny a hledat nové cesty. Nejdříve však musí překonat sami sebe, strach odevzdat se tomu druhému, pocit viny a předsudky. Společně odjíždějí do hor, kde začíná jejich nelehká cesta pravdy a poznání.

Úryvek:
"Neměl by tady být. Měl by být s tebou."
"Možná právě teď rozmlouvá s Pannou Marií."
"Možná. Ale přesto za ním musíme jít. Když nás uvidí spolu, bude mu jasné, že jsem ti všechno řekl. Zná můj názor."
"Dnes je svátek Neposkvrněného početí," naléhala jsem. "Je to pro něj významný den. Viděla jsem, jak byl včera večer u jeskyně šťastný."
"Svátek Neposkvrněného početí je důležitý pro nás všechny," řekl kněz. "Tentokrát ale o víře nechci mluvit já: pojďme."
"Proč teď, otče? Proč zrovna teď?"
"Protože vím, že právě teď rozhoduje o své budoucnosti. A mohl by se rozhodnout nesprávně."
Otočila jsem se a vydala se zpátky stejnou cestou, kterou jsme přišli. Kněz se vydal za mnou.
"Kam jdeš? Nevidíš, že jen ty ho můžeš zachránit? Nevidíš, že tě miluje a že by kvůli tobě všechno opustil?"
Neustále jsem zrychlovala a kněz mi sotva stačil.
"Právě teď se rozhoduje! Možná se zrovna v této chvíli odhodlává k tomu, aby tě opustil!" naléhal kněz. "Nenech si vzít, co tak miluješ!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 teRy_bluebeRry teRy_bluebeRry | Web | 28. června 2010 v 20:25 | Reagovat

Hola Hola :)
Tak tě zdravím, sice opožděně, už jsem týden doma, ale přeci  
O mém návratu si můžeš přečíst tady:http://avrilandtereza.blog.cz/1006/zpatky

Budu ráda, když si to přečteš, a pocopíš, proč jsem tady ten týden nebyla :) Měj se krásně pa *

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama