Srpen 2010

Into the Wild

28. srpna 2010 v 22:43 | Moňa |  Moje rubrika
Včera jsem zhlédla film - útěk do divočiny nebo chcete-li Into the Wild...Ze začátku mi to připadalo takové nezajímavé a chtěla jsem to vypnout, ale nemám ráda, když mám rozkoukaný nějaký film, tak jsem to zhlédla do konce...
Od té doby mi ten film leží v hlavně...musím nad ním přemýšlet...
  
Into the Wild je zfilmovaný na základě skutečného příběhu, popsaného v knize Jona Krakauera. Čerstvý absolvent vysoké školy se slibnou budoucností a sportovec Christopher McCandless se rozhodl opustit civilizaci. Celý svůj majetek $24,000 věnoval na charitu a vydal se za dobrodružstvím do divočiny. Byl Christopher hrdinským cestovatelem, anebo naivním idealistou, rebelem, nebo jen dalším ztracenýmm americkým synem, nebojácným hledačem rizik, nebo tragickou figurkou, která hledá rovnováhu mezi civilizací a přírodou? Na svoje otázky hledal odpovědi putováním pšeničnými poli Jižní Dakoty, zradnou Colorado River, Kalifornií a pokračoval dál. Počas cesty na Aljašku potkával různé charaktery lidí, často na okraji společnosti. Títo ho "tvarovali" a učili ho umění porozumět životu.

Film byl úžasný...perfektní...I too want to escape into the wild...
Ten pocit který jsem měla při tom filmu...neumím ho popsat, ale byl neuvěřitelný...nádherný...
Asi to není film pro každého, ale myslím, že Market měla by ses na něj podívat...tobě se podle mě bude líbit určitě, pokud jsi ho teda ještě neviděla...
Už delší dobu mám takový pocit...vycestovat někam pryč...mimo město, někam do přírody...kdysi jsme jezdili na takovou chatu, která stála uprostřed lesa, všude ticho...po tomto filmu byl můj pocit ještě intenzivnější...
Co nám brání tohle udělat?? Podniknout takovou cestu??
Hledám odpověď...
A možná spojence, ve dvou je putování přece jenom příjemnější...


Migrace do Čech

28. srpna 2010 v 22:14 | Moňa |  Moje rubrika
Ve čtvrtek jsem byla naposledy v práci...když jsem tak ve středu večer ležela v posteli a vzpomínala na konec července, když jsem začala chodit do práce, tak to strašně rychle uteklo...rpoč všechno dobré vždycky tak rychle uteče...musím říct, že se mi tam líbilo a byla jsem spokojená...lidi mě tam mezi sebe moc pěkně přijali a i orientace v obchodě kde co je atd. se celkem rychle utvořila...dokonce i z majitele, který mi ze začátku moc do oka nepadl se nakonec vyloupl fajn člověk :) ke konci už si začínal pamatovat i moje jméno :D Bude mi to chybět, ale tak budu se tam vracet jako zákazník, tak aspoň něco...včera jsem si byla pro penízky a ty pak uložit na účet...
A zítra konečně vyrážím spěr Praha. Těším se i když už ze mě ta euforie tak trochu opadla :) Těším se na byteček, na Janin i na "náš"...Fakt jsem zvědavá, hlavně na ten druhý :D :D
Lidi uvědumojete si, že už jsou prázdniny pomalu za náma...je tu konec srpna a jak jsem si dneska pořádně všimla, tak se už celkem dost brzo stmívá...byla jsem dneska před devátou s pejsáčkem venku a tam tma jak v pytli...je to dost deprimující musím říct :(

Po dlouhé době...

13. srpna 2010 v 10:49 | Moňa |  Moje rubrika
...jsem opět na internetu...za prvé mě to tu nebaví a za druhé mi stejně na noťasu internet nejede, páč jsem minulěj tejden přeinstalovávala antivir a celej se mi nějak sesypal, takže teď dělám pořádek ve složkách, hudbě, filmech a fotkách...pak zavolám Inženýrovi aby se mi na něj přijel podívat a uvidíme...nemám kam spěchat...takže teď píšu po dlouhé době zase z počítače a ta klávesnice je tady strašná...klávesy jsou malý a moc vysoký :D
Sedím tady v celém baráku sama...dneska mám volno, matka v práci, brácha v čudu a ovečka je taky pryč...přišla jsem před chvílí domů a nikdo mě nevítá...to je nezvyk, nikdo se mnou neusíná...už abych měla zlato doma...
mé plány na dovolenou na začátku září se začátkem týdne trochu zatřásly v základech, ale já jsem malá a šikovná, takže jsem si všechno domluvila a zatím je všechno tak jak má být...teším se těším...na Pakoše, Andyho i na skoro neteř Hannah :)

Užívejte zbytek prázdnin a léta
Peace

Welcome home...!

6. srpna 2010 v 14:13 | Moňa |  Moje rubrika

Dnes by se měl bratranec vrátit domů...půl rok svíravého pocitu, kdykoliv jsem si na něj vzpomněla bude konečně za mnou...budu ráda, až dorazí zpět do republiky...
Skóre na její straně zůstalo nulové...

Tohle město je jedna velká psychiatrická léčebna...

4. srpna 2010 v 21:52 | Moňa |  Moje rubrika

Už jsem doma skoro týden...Na "dovolené" jsem se měla skvěle...zkoukly jsem hafo filmů, takže na mé ostaní plány se ani nedostalo, ale nevadí...chodila jsem venčit tři pejsáčky, kteří když začali štěkat, tak to byla neřízená psí smečka...jo, ten minulý týden jsem si nesmírně užila a odpočinula si...škoda, že těch 5 dní tak rychle uteklo...jsem zvyklá tam strávit mnohem víc času...je to můj druhý domov :) Ale od doby co jsem dojela domů mám úplně mizernou náladu...nevím čím, nevím proč?? Možná proto, že jsem se vrátila zpět...tady do tohohle města, které už mi začíná lézt krkem...je zatraceně malé...každému jste tu na očích...a pak se o vás šíří drby...jo, tohle mě fakt štve...když o vás ostatní ví něco, co ani vy o sobě nevíte...totálně kecy, blbosti :( Jo štve mě to! Strašně!!! Ale snažím se to ignorovat..
Těším se, až koncem srpna odjedu do Prahy. Hlavní účel je starat se o Pakoška, který bude po operaci...Je to blbka, má jít na operaci s kolenem, má zánět v ramenu a v pátek jde na "přijímací řízení" do nějakého fitka či co?? Ona se jednou vážně zabije :D Když se zadaří, tak budu v Praze víc jak týden...z toho 2 dny asi úplně sama, takže už mám tak trochu naplánováno, co sama podniknu a už se těším...tahle ta vyhlídka mě udržuje alespoň trochu při zdravém rozumu...Když už mluvím o svém zdravém rozumu, začínám o něm silně pochybovat?? Připadá mi, že slyším zvuky, které nikdo jiný neslyší, viz. minulý týden, ale říkám si, že děda už je možná trochu nahluchlý, takže to možná neslyšel...no kdo ví?? Má špatná nálada, vyvrcholila včerejškem, kdy se mě mamka dokonce, ptala jestli mi někdo neumřel, jak jsem se tvářila a chodila jak tělo bez duše...fakt skvělý. Nakonec jsem odpoledne v autě chytila takový záchvat smíchu, že jsem si myslela, že jsem se vážně zbláznila...a když k tomu připočtu ještě dnešní sen, tak k tomu asi vážně nemám daleko...