Listopad 2010

Last Goodbye

27. listopadu 2010 v 21:56 Moje rubrika
Vystihuje všechno do posledního mého pocitu...


Každý den se budím v přesvědčení, že to všechno byl jen sen, jeden dlouhý zlý sen, ale celý tenhle týden byla krutá realita...
Jsem ve slepé uličce
Potřebovala bych být sama, někde na opuštěném místě, kde bych si ujasnila, co teď chci dělat...co vlastně budu dělat...

Bůh obvykle tomu, jehož osud chce změnit, překazí jeho záměry.

Tohle je mé poslední sbohem...



O_o 25

23. listopadu 2010 v 16:53 Myšlenkové pochody
Žiju ve svém světě, protože tady už mě nic nedrží
Ve svém světě, kde je všechno tak, jak má být
Nahrostá harmonie
Dnes v noci chci cestovat
A už se nevrátit zpět...

O´ children...

20. listopadu 2010 v 23:48 Moje rubrika
I want to slow dance
All night
Just with him


He´s gone
I´m alone
Alone only with this beatiful song

The things that keep us apart keep me alive and the things that keep me alive keep me alone

17. listopadu 2010 v 22:46 Moje rubrika
Nevím, proč se starám jak to vezmou ostatní? Co si o tom budou myslet? A jestli mi to zakážou...Tak ať!!! Do teď je nezajímalo jak se "cítím", tak nevím, proč by se o to od teď měli začít starat...??
Můj život má nový cíl...


Žít tu a přežívat ze dne na den?? Děkuju, stačilo mi!!
Čas postavit se na vlastní nohy, osamostatnit se ještě víc, pokud to jde a začít žít vlastní život...
Budem to my dva...a další tři bezva lidi...
Probouzet se a usínat vedle něj??

Co to...??

14. listopadu 2010 v 22:58 Moje rubrika
Co to se mnou zase je??
Rozpláče mě pomalu každá maličkost, brečím skoro u každého filmu, každé smutnější písničky...teď mě zase skoro rozbrečela televize, včera to byl dárek od TĚCH dvou nejlepších...


The things that keep us apart keep me alive and the things that keep me alive keep me alone...:(

Obrat o 180°

13. listopadu 2010 v 22:16 Moje rubrika
Víte, když jsem se dneska ráno probudila, svítilo venku slunce a já měla před sebou úžasný den, strávený se čtyřma úžasnýma lidma, těšila jsem se, jako poslední měsíc na nic...
I když jsme se nesešli všichni, tak jak bylo v plánu i přes to, to byl úžasný den, a já Vám ještě jednou děkuju, znamenáte pro mě hodně...
Den pomalu končil, slunce už dávno zašlo, na obloze místo něj teď svítila půlka měsíce...spěchala jsem tou hrůzostrašnou ulicí a těšila jsem se až budu konečně "doma"...
Pak volá ON...jen on, může mít takovéhle debilní, ale v konečné vezri naprosto úžasné nápady, jako jít naproti na nádraží cizímu člověku, kterého vám popisuje, že jsem si v jednu chvíli myslela, že nikam nejdu...Asi proto ho tam miluju??
A pak...?? Když si doma vyslechnete něco, co vám zalije oči slzami, aniž by o tom druzí věděli?? Je to na jednu stranu moje chyba, uznávám, ale prostě o tomhle už tady nedokážu mluvit, ano jen to svírám v sobě, a napovrch se tvářím jako že je mi dobře, že je vše v pořádku...ale není!!! Asi to zvládám dobře, když o mě tvrdí, že jsem tady spokojená. Ale kdybych byla spokojená, tak bych neměla v plánu to co v plánu mám...

Ano či ne...??

7. listopadu 2010 v 19:43 Moje rubrika
Hmm, tak tu tak sedím a čumím na tu obrazovku, na tu úžasnou sukni, kterou mi ještě k tomu zlevnili a mají na skladě podlední dva kusy...a ptám se sama sebe?? Objednat či neobjednat??
Strašné dilema při nedělním večeru :(

Někdy není jiná požnost...

4. listopadu 2010 v 20:07 Moje rubrika
Tak miminko nebude :/
Já jsem se těšila, jak budu v únoru jezdit s kočárkem ;( Strašně moc
Měla to být holčička...

Život je někdy k lidem strašně nefér...