Květen 2011

I DON´T KNOW...

31. května 2011 v 21:42
Tak vám nevím, ale konečně se mi tohleto místo začínalo dostávat pod kůži a musíme odjet o dva dny dříve...
Dokonce jsem si užila i nedělní pouliční trhy, kterými se zdejší domorodci baví každý víkend...Vlastně jsem si překvapivě užila celou neděli. Ani včerejšek nebyl nejhorší. A dnešek?? S prací jsem byla hotová krátce poté co se rodinka zpakovala a odjela kajsi doneznáma. Takže jsem si odpoledne užívala božského klidu, což se nestává tak moc často.
Možná se mi to místo dostává pod kůži tím počasím. Dneska bylo zataženo a pršelo skoro celej den. Asi už mi tady ty horké dny k zalknutí stačily, minule jsem si jich užila až až, teda ne že bych neměla horko ráda, ale co je moc je moc...


Dneska jsem viděla film jak jinak než v angličtině nesnáším dabing anglicky mluvených filmů a protože jsem měla po ruce anglické titulky, tak se na to hned lépe dívalo. Film se jmenoval Touch The Top Of The World. Je založen na skutečném příběhu chlapce, kterému je diagnostikována vada zraku, kdy pomalu přestává vidět až ve 13 letech oslepne úplně. Díky podpoře rodiny, která chce aby vyrůstal jako normální děti se naučí se svým handicepem žít. Začne se věnovat horolezectví, vystuduje vysokoou školu a začne učit na základní škole, kde potká svou budoucí manželku. Pokoří nejvyšší hory všech světadílů až se mu naskytne příležitost vyšplhat i na nejvyšší horu světa. A jako první slepý muž tam taky vyšplhá. Když jsem ten film viděla vzpomněla jsme si na jednoho malého kluka, se kterým jsem jednu dobu trávila celkem dost času. Byl hluchý, ale naučil mě pár věcí ve znakové řeči, které jsem bohužel už stačila úspěšně zapomenou...Připomnělo mi to, jak to takovýhle lidé nemají v životě jednoduché, tak jako my, kteří se to neuvědomujeme...They´re my heroes!!!

BACK IN FRANCE

28. května 2011 v 21:08

Ooo ano. Ve středu večer mi bylo oznámeno, že se o víkendu jedu opět do Francie, protože v pondělí je státní svátek (Královna slaví v sobotu narozeniny) a po zbytek týdne mají dětska prázdniny. Takže jsem se začala psychicky připravovat. Ve čtvrtek jsem oznámila Judovi, že příští týden nepřijdu a možná ani ten další ne, protože jsem nevěděla jak dlouho budeme ve Francii zůstávat. Tak začal přemýšlet, protože příští pondělí máme psát test z celé knihy a pokud ho nepíšeme dobře, tak nás posunou do dalšího levelu. Jude ze zamyslel, tak jsem mu řekla, že mi vezmu učebnici s sebou a zkusím se sama doučit zbytek lekce, co nám zbývá do dokončení knihy. Prý se to super nápad, ale nebojí se, že bych ten test nedala, prý patřím k těm silnějším článkům ze skupiny. Tak tohle potěší ještě aby ne :) Ale abych byla upřímná, já své šance nevidím na postup moc reálně. Zaprvé, protože jsem přišla do skupiny, když už měli probranou půlku knihy, ale taky proto, že vlastně ani do dalšího levelu nechci. Mají tam strašnou učitelku, která podle Jamese a Fillipeho potřebuje více sexu :D Takže radši zůstanu tam kde jsem s Judem a Jamesem :D Když jsem se vrátila ve čtvrtek ze školy, tak mi Sarah řekla, že odjížíme v pátek odpoledne a potřebuje, abych zůstala v pátek doma, nešla do školy a uklidila barák dopoledne než odjedem (obvykle to dělám až po škole) No tohle rapidně zhatilo mé plány na páteční dopoledne, ale nemohla jsem dělat nic než držet slušně hubu. Protože v pátek měla být naposledy jedna "spolužačka" (byla nejstarší z celé naší skupiny (37) a já jsem nejmladší a nejlépe jsem si rozumněly), měli jsme jít na kafe a já jsem jí slíbila, že jí v pátek něco donesu na čem jsme byly domluvené. No jenomže v pátek se z mojí strany žádná škola nekonala, takže jsem se nestihla ani rozloučit, ani na ni nemám žádnej kontakt, tak doufám, že až se vrátím, tak se mi ho nějak podaří vydolovat z Judea nebo z Jamese :(
No ve čtvrtek se strhla po večeři u stolu skoro bitka, dost ostrá slovní přestřelka mezi Sarah a Georgii, která tvrdila, že do Francie nepojede, že jí to nemůžou oznámit jenom den předem, že už má plány a kdesi cosi...
V pátek jsem po třetí vyráželi z baráku, s tím, že musíme vyzvednou Joshuu a Eleanor ze školy a Georgii ze zastávky autobusu a můžeme vyrazit. Když Goergia nasedla do auta se slovy, že je její matka sobecká mrcha a že jí udělá z celého týdne peklo, ze kterého bude nenávidět každou sekundu a další podobné věci (já něco takového říct otci, tak mi přistane taková po držce, že bych týden žrala jen rozmixované jídlo skrz brčko, jenže děti tady v Anglii se nebijí) až to zašlo tak daleko, že jsme museli zastavit a Paul říkal, že takové chování je nepřípustné a že se vracíme domů a že se ruší Georgiin školní výlet do Ruska a ještě kamsi, když nechce jet do Francie. Najednou Gorgia otočila o 100°, že si výlet do Ruska nenechá ujít a že se všem omlouvá za své chování a že do Francie jede, ale to už jsem byli na cestě zpět k domu. No bylo mi jasné, že se do Francie i přesto pojede, ale až následující den...
Takže jsem opět tady, po 11 hodinách jízdy autem, díky bohu jen na týden a aspoň mám hezčí pokoj než předtím...musím na tom hledat i nějaké pozitiva abych se nezbláznila. A je tady pěkně a teplo, poslední dva dny v Londýně moc pěkně nebylo.
Takže užívejte zbytek víkendu...

OD DESÍTI K PĚTI

22. května 2011 v 23:35

Pohnout se z místa, ale jsem jak přikovaná. A nezáleží na tom, kde zrovna jsem. Neutečete před tím. Můžete být třeba na Měsíci..
Viděla jsem film. Ani nevím jak se jmenoval, tak nějak jsem ho vlastně skoro nevnímala. Operovali tam dívku a když přicházel doktor rodině říct, že jak operace dopadla, ani nemusel nic říkat aby ostatní pochopili, že operaci nezvládla. Jak někdy jen gesta stačí k tomu, abychom pochopili. Někdy nemusíte říct ani slovo...Jak mi to připomnělo listopad. Celý tenhle týden nestál skoro za nic. Včera to bylo půl roku. Možná kvůli toho jsem jak chodící mrtvola, která se snaží usmívat jen aby ostatní ujistila, že je v pořádku. Proč mají angličani ve zvyku se ptát jak se máte, když se od vás stejně vyžaduje pouze kladná odpověd?? Protože ve skutečnosti to nikoho nezajíma...
Z domova jsem dostala tento týden celkem smutné zprávy. Umřel mi strýček. Vlastně jsme si ani nebyli moc blízcí, a byl v rodině spíš za takového už starého podivína, ale i když toho člověka ve skutečnosti moc neznáte, tak je vám to líto. Tento týden byl celý takový nějaký smutný a strašně moc vzpomínkový...

One life to live
One love to give
One chance to keep from falling
One heart to break
One soul to take us

Abych se včera neužírala doma se svýma hnusnýma vzpomínkama, nechala jsem se vytáhnout Jacobem na fotbal s nigerijcema. Samozřejmě jen jako divák...A protože jsem nevěděla kde přesně to je, a nechtěla jsem pouze spoléhat na svou diravou hlavu, že si cestu, kterou jsem si našla předem na googlu, zapamatuju, tak jsem si konečně koupila mapu Londýna. Ještě jsem se stánkaře ptala, jestli je to mapa celého Londýna, tak mi velice přikyvoval hlavou a říkal ano, že je...tak jsem celá šťastná vyrazila na autobus směr Peckham. Když jsem vystoupila na konečné, mělo začít mé malé dobrodružství po Peckhemu, měla jsem za úkol najít park, už ani nevím jak se jmenoval. No samozřejmě že jsem se ztratila. 15 minut před začátkem zápasu mi volal Jacob kde jsem, tak jsem mu vysvětlila, že nemám absolutní ponětí, že už snad ani nejsem v Peckhamu. No nakonec mě nějak našel a dostali jsme se do parku. A zjistila, jsem že moje Mapa Celého Londýna, není mapa celého londýna, ale pouze centra Londýna...To jak hráli jsem ani moc nevnímala, ponořená do svých myšlenek, knížky a hudby, už jsem říkala, že mě fotbal moc nebere, ale když jsem pokaždé vzhlédla, opravdu nebylo těžké Jakea najít mezi všemi těmi černochy :D No po fotbalu se pak sedělo na parkovišti, všichni odděchovali, pili pivo a zkoušeli jezdit na kolečnových bruslích :D Dokonce jsem držela malého černouška, kterej byl strašně roztomilej a když jsme se loučili, tak se se mnou loučili, jako by mě znali kdovíjakou dobu. Fakt strašně fajn a milí lidi...
No co víc psát. Snad jen, že příští týden už bude o něco lepší. Hlavně psychicky...

WEEKEND

15. května 2011 v 22:29
Ani jsem neočekávala, že víkend bude tak nabytý. Měla jsem v plánu jen odpočívat a nabírat síly na přístí týden, možná pokračovat v knížce, ale zase to nevyšlo. Abych ale řekla pravdu, tak jsem si víkend užila.

V sobotu po poledni se mi podařilo dostat z baráku a mířila jsem si to směr shopping abych napravila svoji reputaci z předešlého víkendu a hlavně abych nakoupila ingredience již na zmiňovanou buchtu. Oproti našim obchoďákům, které jsou většinou o víkendech poloprázdné jsou tady ty Londýnské narvané k prasknutí. Až mě to obtěžovalo, kolik tam bylo lidí...Když se mi konečně podařilo protlačit doprostřed nákupního centra kde byl obchod s potravinami čekalo mě další (nemilé) překvapení v podobě poloprázdných, až spíš prázdných, regálů s potravinami. Když jsem se konečně zorientovala kde co mají, poté co jsem prolezla snad všechny uličky, doloudala jsem se k regálům s lednicemi a začala pátrat po jedné z hlavních ingrediencí na moji buchtu. Po pěti minutách marného hledáni jsem to vzdala a popadla dva kelímky se smetanou s tím, že mi to asi bude muset stačit a namířila jsem si to k pokladnám, od kterých se vinula fronta... (Teď už chápu, proč moje "host family" nakupuje jídlo přes internet)...Když jsem se s nákupech dokodrcala domů vřítila jsem se do kuchyně s tím, že začnu péct, vyskládala jsem si své nakoupené ingredience pěkně na linku a zamířila si to k šuplíku a vytáhla mouku...oj jaké to (další) nemilé překvapení, když jsem zjistila, že sklenice je skoro prázdná a věděla jsem, že nemáme další zásoby, protože v nákupu který přišel v pátek žádná mouka nebyla, tak jsem si zase svoje zbožní pěkně naskládala do tašky zpátky...
Tentýž den jsem byla pozvaná na Joshuovo představení, tak jsem si řekla proč ne...čekala jsem, že to bude něco jako divadlo nebo tak, ale nakonec se z toho vyklubalo něco podobného jako předehrávky, některé děti hrály na hudební nástroje, jiné měli připravené scénky a jedna holčina dokonce předváděla pantomimu...no abych se přiznala tak na mých nebo bráchových předehrávkách jsem se vždycky příšerně nudila. Sedět tam dvě hodiny a poslouchat jak ostatní hrajou pro mě bylo vždycky za trest, ale tohle se mi líbilo, možná tím, že se tam jen nehrálo na hudební nástoje, ale bylo to proložené i těma scénkama, a tak když jsme v půlce odcházeli, proč tak taky zůstávat, když už měl Joshua představení za sebou, tak mi to bylo i trochu líto, že neuvidím ten zbytek.

No a dnes již proběhla zmiňovaná (opožděná) párty Joshuových narozenin. Ráno jsem ještě pekla TEN koláč, cestou zpět ze sobotních předehrávek jsme koupili mouku, takže jsem se do toho mohla směle pustit. No musím uznat, že koláč nedopadl tak zle, jak jsem se obávala, ale ani tak výborně jak jsem si přála. Všichni ho hrozně chválili, že jim chutná (opravdu nevím jestli to byla pravda nebo ne), ale já protože vím jak má chutnat jsem ten rozdíl poznala. No jo holt tvaroh je tvaroh a smetanou ho nahrazovat...?? Po poledni jsme vyrazili na místo párty. Do místního kina. Přichystali jsme jídlo na pozdější občerstvení a taštičky pro hosty se sladkostmi a pak už jen čekali, že začnou první hosté přicházet. O půl druhé už byl sál plný dětí, lépe řečeno malých kluků, no asi si ten rambajz dokážete představit. Už jsem jen odevzdaně seděla v křesle. A pak se začal promítat film. Mělo se promítat Kung-Fu Panda 2, ale té jsme se jaksi nedočkali a místo toho jsme se museli spokojit pouze s Kung-Fu Pandou, ze začátku byly protesty, že tohle už viděli a chtějí dvojku, ale když se nic nedělo, tak se usadili do křesel a spokojili se i s jedničkou. No myslím, že podle toho jak se u toho smáli jim to bylo v konečné fázi úplně jedno...Po filmu se přinesly dorty pro oslavence (oslavenci byli 2) a zpívalo se "Happy Birthday" ale nebylo rozumnět ani slovo jak zpíval jeden přes druhého :D No a pak se všichni jako kobylky vrhli na jídlo než si je jejich rodiče zase začali sbírat domů...Já jsem se po příchodu domů vrhla na můj noťas a doufala, že uvidím aspoň něco z dnešního posledního hokejového zápasu. No stihla jsem konec druhé třetiny a celou třetí :D Byly to nervy :D Tak aspoň, že máme tu medaily...

NECHCEME BÝT TŘETÍ! CHCEME BÝT PRVNÍ K***A!!!

14. května 2011 v 12:23
Yea, přesně jak včera řekl Michal! Celou dobu si to jedeme bez prohry a pak stačí jeden zápas a všechno je pryč...Mě to tak štve a mrzí. Teda ne že bych byla kdovíjakej fanda do sportu, ale když je MS v hokeji, tak fandím taky. Nevím proč mě bere jenom hokej??

Tolik na začátek a tímto se Nell omlouvám, že tahám hokej už i sem :D Vím jaký máš na tohle názor, ale když mě to včera tak štvalo...A ještě se omlouvám, že jsem svým předchozím článkem mohla v někom vyvolat mylné mínění, ale snad jsem to pak vysvětlila...

Haha dostala jsem druhou a třetí kapitolu z "Jamesovy" knížky :) A začala jsem číst nějakou knížku co jsem našla tady v baráku. No tak jsem zvědavá jak to dopadne :)

Teď valím do obchodu, protože potřebuju koupit prázdná CD-čka abych mohla pár filmů vypálit a udělat na notebooku místo, protože už tam žádné nemám a nemůžu stáhnout poslední dva díly TVD. Což mě dost flustruje, protože ten co jsem viděla naposledy skončil tak napínavě a jestli D umře, tak už se na to dívat nebudu...Dneska mám taky v plánu něco upéct, ale vůbec nevím jak to dopadne a jestli všechno co potřebuju seženu a jestli neseženu tak budu potřebovat něco čím to nahradím a nemám totálně šajnu čím to budu nahrazovat, takže to bude jak nějakej pokus, tak jen doufám, že se ten můj pokus povede, protože to má být takový malý dárek na zítřejší Josuovu oslavu narozenin...

WHY??

10. května 2011 v 21:28
Proč? Proč jsou všichni gayové kadeřníci? A proč jsou k tomu vždycky tak hezcí?? Ale musíte uznat, že mají smysl pro módu.

No moje víkendové nakupování nedopadlo ani trochu podle mých představ...z toho co jsem potřebovala jsem nesehnala snad ani třetinu...no tak snad příští víkend :D Hlavně že mám úžasný prsten na kterém se přikovaná skála a můžu jím dát do držky dvěma lidem najednou. Má nová zbraň hromadného ničení...Až se konečně odhodlám a zalarmuju Jacoba aby šel se mnou koupit ten foťák, tak vám sem hodím foto...

Včera jsme ve škole psali test. Má se psát každé dva týdny vždy v pondělí aby prověřili naše znalosti co jsme se za tu dobu naučili. No já za sebou měla 3 dny z čehož jsem s ostatníma stihla probrat jen půlku lekce. Zbylou lekci a půl co probrali za ty dva týdny předtím jsem se musela "doučit" sama...no ne že bych to nějak hrotila to učení, ale nakonec jsem zvládla 2/3 testu, což si myslím není tak zlé...Takové testy by měli zavést i na našich školách :D

Dneska jsem si u Jamese určitě šplhla, když jsem začala číst knížku kterou si máme načíst do čtvrtku. Jsem se dneska ve vlaku nudila tak jsem to vytáhla a začala číst, sice jsem stihla asi jen tři stránky, ale tak aspoň něco. A když se James dneska ptal kdo už začal číst tak jsem byla jediná. Byl tak nadšený :D Taky jsem jediná ze třídy kdo by chtěl bydlet ve velkém městě a kdo by zrušil všechny FastFoody. Asi jsem divná ale říkejte si co chcete. Je to můj názor...

Včera taky "doma" přišla řeč na to, jak dlouho zde hodlám zůstat. S mým možná do listopadu byla Sara velice nadšená a dokonce padla otázka "Prosinec?" No, když jsem pak večer nad tím uvažovala, tak proč vlastně ne?? Vždyť mě doma jako doma vlastně nic nehoní, nic mě tam nečeká. Tak proč si nenechat otevřená zadní vrátka?? Ale když jsem dneska procházela parkem při cestě do školy, tak jsem se k té myšlence znovu vrátila a řekla si "Ne!!" To by znamenalo další měsíc navíc bez mé Ovečky!! Ta je jediná co mi doopravdy chybí. Kdybych ji tu měla s sebou, tak bych tu mohla klidně zůstat napořád. Už jsem to vymyslela. Zařídím si tu nějaké bydlení, zajedu si pro ni a zase se vrátím zpátky do Londýna. Ooo toť můj geniální plán...

Tento článek je věnován Nedočkavé Nell ♥

BORING SATURDAY

7. května 2011 v 23:41
Ježiš, bylo tak fajn se konečně zase pořádně prospat. Vstávala jsem spíš jen z principu, aby "host family" věděla, že žiju. První co mě nakrklo hned po ránu bylo, když jsem rozhrnula závěs a zjistila, že venku lije. Super, protože večer před tím jsem vyvěsila na zahradu prádlo s tím, že jak vztanu, tak ho pěkně suché posbírám. Proč až večer?? Protože jsem zapomněla, že jsem po návratu ze školy zapla pračku. Tak jsem si naivně myslela, že když ho tam před večerem hodím, tak to na druhý den dopoledne pěkně sklidím...Shit!! Tak tohle mi trochu nevyšlo...

Taky máte před víkendem v hlavě plno plánů co by jste chtěli podnikat a pak když se v sobotu vzbudíte, tak zjistíte, že by jste nejradší nevytáhly paty z postele. Joo tolik věcí jsem dneska chtěla dělat a místo toho...Zítra ale už se musím dokopat do nějakýho toho obchoďáku. Potřebuju pár základních věcí, pro přežití. Například ČERVENOU RTĚNKU!! Ano, to je základní věc, po které budu zítra prahnout, protože ta moje už dochází...
No nákupní seznam je opravdu dlouhý, tak doufám, že zítra už se mi podaří tu moji prdel vykopat z baráku...

TIME FOR NEW STAR. AGAIN...

6. května 2011 v 23:22 Moje rubrika
Chtěla jsem se na to vysrat, ale ano opět...včera jsem usínala s dobrým pocitem nebo alespoň s CELKEM dobrým pocitem za posledních pár měsíců a dneska jsem se vzbudila s tím, že je možná na čase se posunout zase dál. Teda ne že by se můj život během posledního skoro půl roku totálně nepřevrátil vzhůru nohama, od...počínaje, až po přestěhování se do Anglie. Ale přesto mám pocit, že mě stále něco svazuje a nedovolí pořádně se nadechnout...

No musím uznat, že to navštěvování školy je celkem super, no ještě aby nebylo za ty hříšný prachy. Možnost vypadnou každej den na 5 hodin z baráku a trávit ten čas s vlastně super lidma, co jsem tak za ty tři dny zjistila. Zbožňuju Judea a tu jeho čapku a Jamese a to jak krčí nos když se něčemu směje. Musím se smát taky, kdykoliv si na to vzpomenu...

Jsem mrcha, protože jsem nešla na hokej s Jacobem a nechala ho trpět doma...ale když mě se už nikam nechtělo, zvlášť když je dneska barák prázdnej a já si můžu užít to božský ticho...